THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V následujících odstavcích poodhalíme roušku tajemství nad belgickým doom metalovým kvintetem PANTHEIST majícím za sebou více než vydařený debut „O solitude“. Z původně plánovaného rozhovoru s vokalistou a hlavním mozkem kapely Kostasem díky jeho časové vytíženosti sešlo, takže za náhradníka byl zvolen bubeník Oscar, který však bohužel opustil kapelu krátce po našem rozhovoru. Nicméně zajímavé a přemýšlivé odpovědi zůstaly…
PANTHEIST je poměrně mladá kapela a předpokládám, že ne mnoho lidí v České republice si zatím povšimnulo vašeho působení. Mohl bys vás tedy představit a nastínit stručnou historii včetně tvého příchodu?
PANTHEIST vznikl v roce 2001 jako způsob Kostasovy osobní hudební seberealizace. Krátce poté se přidal kytarista Nicolas. Spolu s hostujícím baskytaristou Lawrencem (zakladatel SOLICIDE) nahráli ve studiu Stijna van Cautera (UNTIL DEATH OVERTAKES ME aj.) demo „1000 Years“. V lednu 2002 jsem začal navštěvovat forum na portálu doom-metal.com, kde jsem zanechal vzkaz, že hledám skupinu, ve které bych se mohl angažovat jako bubeník. Zanedlouho nato mě kontaktoval Konstas a zaslal demo. Trochu jsem cvičil a poté jsme Kostas, Nicolas a já hráli několikrát spolu a myslím, že oba byli velmi spokojeni. Hudba se mi dost líbila, takže jsem se rozhodl, že chci být její součástí.
Co tě přitahuje na této hudbě?
Velmi důležitá je pro mě čirá pohřební atmosféra, kterou Kostas dokáže vytvořit. Po několika posleších dema jsem jí byl naprosto pohlcen. V té době jsem poslouchal také jiné kapely hrající pohřební doom metal a PANTHEIST byl pro mě v té chvíli nejlepším možným vývojem. Kombinace velmi pomalých doom metalových, vážnohudebních a folkových melodií je podle mého názoru velmi zajímavá.
„O solitude“ je debutem. S jakými ohlasy jste se doposud setkali?
V doom metalovém undergroundu bylo přijato velmi dobře. Většina recenzentů byla nadšená a dokonce i několik středněproudých magazínů (Terrorizer, Mindview) album přijalo také velmi kladně. „O solitude“ je zdokonalením zvuku vytvořeného na demu „1000 Years“, které předtím také zabodovalo. Tím, že jsme vylepšili skladby obsažené na demu a díky propracovanějším novým kompozicím a profesionálnější produkci, jsme byli schopni vydat (v rámci doom metalového standardu) velmi přístupnou, přesto však stále extrémní nahrávku.
Před „O solitude“ jste vydali dvě dema. Vidíš mezi těmito nahrávkami nějaký zásadní hudební nebo myšlenkový posun? Na vašich webových stránkách se píše, že to první bylo spíše ambientně laděné.
Já osobně jsem nikdy první verzi dema neslyšel. Předpokládám, že pochází ještě z doby před Nicolasovým příchodem a je tedy bez kytar. Takže hudebně se pravděpodobně velmi liší od toho, jak PANTHEIST zní dnes, ale Kostasův charakteristický skladatelský rukopis je v hudbě stále přítomen. Druhá verze dema „Dying Millennium“ se nese v duchu pozdějších nahrávek a také naše následující album bude obsahovat několik přepracovaných skladeb právě z tohoto dema. „1000 Years“ bylo mnohem metalovější než „Dying Millenium“, takže je tam vidět hudební posun. Tím, že vzrůstaly produkční možnosti, vzrostla postupně i úloha kytar, tím pádem byl konečný výsledek víc a víc doom metalový.
Dema „Dying Millennium“ a „1000 Years“ mají určité myšlenkové pozadí. Obě se zřetelně dotýkají příchodu milénia, což bylo (a stále je) aktuální. Myslím, že „O solitude“ se spíše zaobíralo vytvořením specifické hudební formy přijatelné pro celou skupinu, než tematickým a myšlenkovým konceptem. Naproti tomu u příštího alba budeme klást větší důraz i na tematickou stránku.
Ambientní prvky dle mého názoru přetrvaly a zvláštní komorní atmosféra nevyhnutelné osudovosti mi připomíná starší alba ELEND. Ovlivňuje tě tento hudební směr a co si myslíš o podobných hudebních projektech jako např. CHAOSTAR, ATARAXIA atd.?
ELEND mám velmi rád a vím, že Kostas stejně tak. Tebou zmiňované projekty jsem nikdy neslyšel. Na mě osobně nemá ELEND žádný hudební vliv pokud se podíváš na mou úlohu v kapele. Inspirují mě spíše kapely jako EVOKEN a SKEPTICISM a to zejména ve smyslu techniky bubnování a rytmu. Pokud jde o hudbu obecně, pak připouštím, že určitý vliv tam je. Pro mě je však atmosféra ELEND a PANTHEIST odlišná. Domnívám se, že naše hudba je méně bombastická a po všech stránkách mnohem depresivnější.
Angažuješ se také v dalších hudebních projektech?
Ne, kromě toho, že si pro sebe brnkám na akustickou kytaru, nemám vedle PANTHEIST žádné další hudební aktivity.
Vaše jméno bylo tím prvním, co mě zaujalo ještě předtím, než jsem slyšel hudbu. Označuje vyznavače pantheistické filozofie. Cítíš se být ovlivněn v soukromém životě touto filozofií anebo je to pouze součást image kapely? Pojímáš tuto filozofii spirituálně?
Nemyslím, že patřím k určité filosofii jako takové, ale nabízí se i jistá estetická stránka pantheismu, která se mi líbí. Myšlenka jednoty a neoddělitelnosti přírody a boha je pro mě příjemná. Přírodou mám na mysli podstatu, přirozenost vesmíru – např. všechny fyzikální zákony a tak. Zdá se mi to být logické, ale nikdy jsem se pantheismem příliš nezabýval. Obecně mám za to, že jde pouze o součást image kapely, kousek konceptu, prostřednitvím něhož Kostas dokresluje celkovou tvář a podstatu PANTHEIST.
Ne, nepojímám to spirituálně. Pokud jde o spiritualitu věcí, vnímám je spíše individuálně a ne vždy jako součást celku.
Všiml jsem si, že způsob, jakým interpretujete pantheistickou filozofii a texty na albu má určité styčné plochy s existencializmem. Souhlasíš nebo je to jen můj vlastní přístup?
Nemám přílišné znalosti většiny filozofických směrů. Věřím, že existencialistický princip bytí v nepostihnutelném (nevysvětlitelném) světě je součást doom metalového hudebního spektra. Neschopnost dát existenci smysl je tedy velmi důležitým konceptem v doom metalu, ale na druhé straně si nemyslím, že by zrovna tato tématika hrála v případě PANTHEIST příliš důležitou roli. Přesto, je to pouze má vlastní interpretace.
Velmi mě zaujaly orientální nástroje baglama a oud. Podle mého názoru výborně oživují hudbu a zdůrazňují pocit ztráty a nevyhnutelnosti. Chystáte se i na dalším albu použít podobné nepříliš rozšířené nástroje?
Myslím, že je to dost dobře možné; navíc (řecký) folk a folklór je jedním z naších hudebních vlivů.
Kostas je autorem veškeré hudby a textů. Budou se v budoucnu ostatní členové také autorsky podílet na tvorbě?
Samozřejmě, že se (já a ostatní členové) snažíme do hudby vkládat své osobní preference a přístupy, ale hlavní část bude vždy záviset na Kostasovi. Tím mám na mysli, že určitá kytarová sóla, bicí nebo baskytarové linky vycházejí od nás, ale melodie a struktura skladeb je Kostasova práce.
Jak jste na tom s přípravou dalšího alba?
Máme rozpracovaných několik nových skladeb a předěláváme také některé starší věci. Připravený je už také ideový koncept. Tolik tedy k současnému stavu.
Poslední novinkou je angažmá druhého kytaristy. Hodláte v budoucnosti experimentovat s kytarami a používat komplexnější riffy nebo opět jednoduché a úderné tak jako na „O solitude“.
Myslím, že příští album bude o něco víc kytarově zaměřené (ve smyslu melodií) než „O solitude“. Přesto bude stále pohřební…
Téměř všichni členové pocházejí z různých koutů Evropy. Jistě je pro vás poněkud obtížně synchronizovat společné zkoušky…
To je hlavní problém pro PANTHEIST. Nemáme příliš mnoho příležitostí zkoušet a tím pádem nejsme ani slazeni pro živé hraní, jak by bylo třeba. Přesto s tím nemůžeme moc dělat. Vedle skupiny máme všichni množství osobních záležitostí a přání, která mají přednost.
Chystáte další evropské turné podobné tomu se SKEPTICISM?
Ano, něco už se chystá. Zatím nebyla oficiálně potvrzena žádná konkrétní data, ale něco se rýsuje na duben 2004. Stoprocentně se účastníme „Doom shall rise 2004“ v Německu a možná bychom se mohli podílet i na malém německém turné (s pravděpodobnou odbočkou také v Praze) spolu s WHILE HEAVEN WEPT a MOURNING BELOVETH. Takže dávejte pozor.
A teď něco úplně jiného. Studuješ norský jazyk a kulturu. Na svých webových stránkách (www.qwallath.tk) prezentuješ školní výzkumný projekt týkající se Varga Vikernese v souvislosti s požáry křesťanských kostelů. Mohl bys to přiblížit a sdělit svůj názor? Posloucháš norský black metal – např. Emperor, Satyricon atd.?
Díky za otázku… Po ukončení výzkumu jsem začal přemýšlet o Vikernesovi jako o někom s velmi silným ideologickým cítěním, ale skutečně malým smyslem pro realitu. Jistým způsobem obdivuji jeho snahu, kterou do své věci vkládá (přestože s ním nesouhlasím), ale zdá se, že je mu cizí smysl pro to, co je na tomto světě možné a co ne. Myslím, že v Norsku nikdy nedojde k pohanské revoluci, bez ohledu na to, kolik kostelů shoří. Pokud jde o norský black metal, poslouchám DARKTRHONE a několik dalších undergroundových projektů, ke kterým se dostanu přes svého spolužáka (z labelu „Nordstorm productions), ale mým favoritem je ULVER. Domnívám se, že s prvními třemi alby vytvořili něco unikátního a nenahraditelného, pokud jde o zvláštní folklórní atmosféru. Nikdy jsem neslyšel hudbu, která by lépe pojímala mystickou atmosféru norské přírody a folklóru.
Jsi autorem grafického designu a výtvarného konceptu na „O solitude“. Také jsem shlédl několik tvých fotografií na „Deviant art pages“ (www.qwallath.deaviantart.com) a musím říct, že působí poměrně expresivně. Pracuješ pouze s fotografií nebo používáš i jiné výtvarné techniky jako např. olej, akvarel nebo pracuješ kombinovanou technikou?
Používám pouze fotografii, skenování a digitální zpracování. Tradičním výtvarnými technikami se zabývám spíše zřídka. Mám velmi široké zájmy a můžu do nich vložit jen určité množství času.
Líbí se ti práce grafických designerů jako jsou např. Travis Smith (OPETH), Dave McKean (MY DYING BRIDE) a další? Které výtvarníky řadíš ke svým nejoblíbenějším?
Některé z těchto věcí se mi líbí, zejména grafické ztvárnění posledních dvou alb OPETH. Ale zas tak moc mě to neoslovuje. Zajímají mě spíše abstraktní věci nebo fotografování přírody. Mezi mé nejoblíbenější výtvarníky patří C. D. Friedrich, William Blake, Arthur Rackham a Alan Lee. Obecně mě však výtvarné umění dost pohlcuje.
Co považuješ vedle života za zdroj inspirace? Ovlivňuje tě při tvorbě hudby např. literatura, výtvarné umění, filmy, příroda, mytologie atd.?
Mou hlavní inspirací pro všechno, co dělám, jsou jednotlivé vybrané části ze všech tebou zmíněných disciplín. Velmi se zajímám o středověkou literaturu, některé oblasti literatury moderní, fantasy a RPG. Příroda ve všech možných formách je přirozeně také inspirující. K filmům se dostanu později a mytologie je také velkým koníčkem, zejména germánská.
Které kapely tě nejvíce ovlivnily v hudebním směřování?
Mé hudební zájmy jsou dost široké a v podstatě mě ovlivňuje, co poslouchám. Začínal jsem s METALLICOU a MY DYING BRIDE a postupně jsem se dostával ke stále extrémnějším formám metalu. ULVER jsem již zmiňoval a pokud jde o doom metal, pak mně velmi oslovuje zejména SKEPTICISM, EVOKEN, WORSHIP, FUNERAL, UNTIL DEATH OVERTAKES ME a MOURNING BELOVETH. Samozřejmě je toho víc, ale nemá cenu to vše vyjmenovávat. Kromě toho pravidelně poslouchám (neo)folk jako např. EMPYRIUM, TENHI, GJALLARHORN a FORSETI. Tato hudba mě také inspiruje. Mimo to poslouchám ještě nějaké ambientní záležitosti, gotiku a industriál.
Jak se díváš aktuální hudební vývoj „otců“ doom metalového žánru – MY DYING BRIDE, ANATHEMA nebo PARADISE LOST?
Musím přiznat, že jsem nikdy nebyl fanouškem ANATHEMY nebo PARADISE LOST. Jejich hudební směřování, stejně jako jejich starší věci, se mě opravdu nedotýkají. Naproti tomu MY DYING BRIDE jsem vždy považoval za svého favorita. Byla to první doom metalová kapela, kterou jsem slyšel a úvodní tóny z „She is the dark“ mě k sobě okamžitě připoutaly. Netvrdím, že by se mi nelíbilo pozdější hudební směřování MY DYING BRIDE (např. na albu 34,788%), ale jsem rád, že se opět trochu vrátili ke kořenům. Přesto mě „The dreadful hours“ nedokáže zaujmout tolik jako „As the flowers wither“ nebo „Symphonaire“. Také se trochu obávám, že MY DYING BRIDE objeví mladí příznivci mainstreamu, kteří obdivují DIMMU BORGIR apod. Obal nového alba také bohužel nedopadl zrovna nejlépe.
Tvoje oblíbené filmy?
Některé z mých nejoblíbenějších: TYGR A DRAK, MECHANICKÝ POMERANČ, OBVYKLÍ PODEZŘELÍ, DONNIE DARKO, MONTHY PYTHON A SVATÝ GRÁL, KILL BILL, SEDM, AMERICKÁ KRÁSA, DUNA, BARBAR CONAN. Pokud jde o PÁNA PRSTENŮ, filmy se mi líbí, ale ve srovnání s tím, co Tolkien vložil na papír prostřednictvím slov, jsou stále jen bledým odrazem. Hádám, že jsem tak trochu purista, pokud přijde na Tolkiena. Radím lidem, aby ze své mysli velmi rychle vymazali filmové tváře Galadriel, Legolase a Arwen (ugh) a vytvořili si vlastní krásné elfy, zatímco budou číst starou dobrou tištěnou verzi Pána prstenu (samozřejmě v angličtině).
Co považuješ za nejlépe strávený volný čas?
Množství různých věcí… Rád hraju RPG hry (D&D, počítačové RPG a také živé RPG). Hodně čtu, samozřejmě poslouchám hudbu a povídám si se svou přítelkyní. Někdy si zajdeme na film a tak. Také si rád vyjdu do přírody (která není v Holandsku zas až tak úžasná) a nakupuji knihy a hudbu.
Jak se díváš na Evropskou unii? Ptám se proto, že Holandsko je součástí a noví členové, včetně České republiky, se brzy připojí.
Myslím, že EU je dobrá cesta v případě, pokud bude řešení lokálních záležitostí ponecháno na lokálních vládách. Uvědomuji si, že EU má množství ekonomických výhod a nevadí mi, pokud je budu sdílet se zeměmi jako je ta vaše. Myslím, že je dobré, aby Evropa zformovala vlastní ekonomický a politický blok vedle USA. Teď by bylo jen třeba, aby se určití političtí vůdci naučili myslet sami za sebe a byli bychom na cestě k nezávislé Evropě.
Dobře. Díky za rozhovor. Poslední slova nechám na tobě…
Díky, že jsi mi k němu dal příležitost. Rád bych poděkoval všem, kdo nás podpořili na koncertech a turné a také ty, kdož si koupili naše album a líbilo se jim. Sledujte další dění. Možná jsme někdy pomalí, ale je to přece pohřební doom…
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.